Back Online….

Krásný den,

po hooodně dlouhé pauze ja na čase přejít opět do online režimu. A proč jsme byli offline? Potřebovala jsem malou pauzu. Abych pravdu řekla, chtěla jsem si vyčistit a srovnat hlavu, a hlavně si upřesnit jakým směrem se dát. Můj malej/velkej hnací motor mi hodně přehodnotili priority a nabyli mi baterky. Tak a jdeme na to 🙂

A co se za toho čtvrt roku událo? Kromně každodenních rutin jsme stále ve fázi odplekování. Respektive tvrdé snahy o odplenkování. Po přečtení nespočtu článků, jak prcka odnaučit plenkám, mi bylo naprosto jasné, že naše mládě opravdu nedoroste k „nechcu plínu“ samo a tak na toho našeho raracha budeme muset nastopit ihned protože už včera bylo naprosto pozdě.

Ráno nám tedy začíná návštěvou nočníku nebo záchodu s přesvědčováním „není plína, rekneš až budeš chtít čííí jooo“ po odkývání a oblečení je otázkou času, kdy po několika dotazech „chceš na nočník“ zjistím, že je Máťa mokrej. „Proč jsi neřekl, že chceš čííí?“ odpovědí mi je „Maminko Matýsek čuranej“:  No a nastává celodenní maraton vodění na nočník a snaha o vychytání jeho akce a následné reakce. Občas samozřejmě bezvýsledně, no a jak jinak, pračka to u nás momentálně jistí.

Opravdu tedy závidím všem matkám, jejichž ratolesti akci odplenkování pochopí rychle, nebo si dokonce sami řeknou, že už nechcou plínku. Opravdu vám mamči z celé duše závidím. Já jsem zkusila snad všechny metody a zatím bez výsledku. Jediné, co mě dokáže „zvednou ze židle“ je fakt, že když nastoupí tatínek tak malý milostpán se samozřejmě nepočůrá nebo si dokonce řekne. Takže teď zaměstnáváme víc tátu a doufám, že se výsledek již brzo dostaví. Přístí měsíc jdeme k zápisu do školky a ráda bych, aby od září nastoupil i za předpokladu že mi to nejspíš srdce utrhne, až ho tam poprvé odvedeme. Je to oprvdové klišé, ale bohužel je to tak, že nejvíce je vidět na dítěti, jak ten čas šíleným způsobem letí. A jak jste to měli s odplenkováním vy? Každá rada vítána 🙂

Napsat komentář