Tip na Trip….

Krásný slunečný den,

včerejšek byl opět ve znamení výletu. Tentokrát jsme se ségrou, synovcem a mamkou vyrazili do Lipnice nad Sázavou. Měli jsme namířeno k zatopeným žulovým lomům, kde skupinka mladých kameníku vytvořila Národní památník odposlechu. Když už jsme ale byli v Lipnici, nemohli jsme si nechat ujít, prohlídku hradu. A tam jsme začali.

Já už jsem na Lipnici jednou byla, ale už je to dávno a proto jsem byla moc překvapená, jak krásně je to tam předělané a téměř všude přístupné návštěvníkům. Není tam nic rozdělené na okruhy, ale koupíte si jednorázovou vstupenku a prohlížíte si hrad sami. Pokud stojíte o výklad, není problém i ty se v určitou hodinu konají. Nám se ale moc zamlouvalo, že můžeme všechno procházet sami. Už kvůli klukánkům to bylo lepší a stoprocentně si to užli víc než kdybychom museli ťapkat se skupinkou a tišit ty naše malé krakeny. Prolezli jsme hrad opravdu od sklepení až po věže.

 

Nadšené z hadního komplexu jsme sestoupili do podhradí a vydali se na stezku ústa, ucho a oči. Cestou necestou, lesem nelesem jsme konečně došli k prvnímu lomu, který ukrýval téměř třimetrová ústa pravdy.

O několik desítek metrů, s rarachem za krkem jsme došli k lomu číslo dvě. Tam nás ohromilo ucho. Celý tento Národní památník odposlechu byl vytvořen na pámátku špiclování za bývalých režimů. Bretschneidrovo ucho, nese název podle tajného policisty z Haškovy knihy Dobrý voják Švejk. Patronem celého památníku je vnuk onoho spisovatele Jaroslava Haška pan Richard Hašek. Pokud by vás zajímalo více informací, zkuste strýčka Googla, protže já si víc nepamatuju 🙂

A jdeme dál, k poslednímu lomu, kde náš čekají Zlaté oči. Po několika křečích v nohách, rozdrbaných vlasech od opičky za krkem, která stávkuje chodit po svých, jsme konečně na místě. Cvak, cvak udělám pár fotek a z posledních sil se rozhodneme jít ještě dál k památníku J.Haška s názvem Hlava XXII. Držíme se po zelený ale s patnáctikilovýma zatěžeme za krkem se vzdáváme, obracíme a jdeme zpět k autu. Zmordované ale štěstné, když konečně vidíme mámku a s ní pomyslný cíl.

Jako děti jsme s mamkou pořád někde vymetali a i když na nás byla máma sama, nikdy jsme nestrádali. Ba naopak nechápu, jak to všechno mamča dokázala. Jezdili jsme na výlety, na chaty, zkrátka s mamkou jsme nikdy nudu nezažili. A přesně totéž chceme i teď my pro svoje svišťata. Další magnetka míří přímo na lednici a kam se vydáme příště? A jak si užíváte druhou polovinu prázdnin vy?

 

Napsat komentář