Deníček u Apolináře 3.týden…

Krásnou neděli,

přicházím s pravidelným shrnutím našeho dalšího týdne tady u Apolináře. Do středy jsem byla opravdu přesvědčená o tom, že ekzém je teď to jediný co mě zlobí. Byla jsem přesvědčená, že teď už bude vše v pořádku a těhotenství tu bude probíhat v pohodě a za stálé pravidelné kontroly tady těch několik týdnů zvládneme. Opět omyl.

Ve středu mi paní doktorka oznámila, že mi znovu z krve zjistili zvýšené hodnoty nějakého zánětu v těle. Ještě jsem si ani nedosedla k snídani a už mě volají na vyšetřovnu. Pan doktor Koucký mě vyšetří a dělá ultrazvuk, všechno mi vysvětluje a informuje mě o tom, že máme opravdu extrémně nízké množství plodové vody, která je zakalená. Není to nic neobvyklého, ale dobré to taky není. Navíc zjišťuje, že malá je ve vodorovné pozici a tak je možnost přirozeného porodu rázem tu a tam…Vše bude konzultovat s neonatologií a během dne mi doktoři sdělí co bude dál. Nesnáším to čekání…Nevydržím to a po několika hodinách se ptám porodní asistentky, jestli už něco víme. Opět budeme podávat nitrožilně antibiotika a snažíme se prodloužit těhotenství co se dá. Odpoledne mi začíná hrozně tvrdnout břicho, bojím se a volám sestřičku. Rázem se opět ocitám ve vyšetřovně, kam přichází opět i pan doktor. Je vidět, že vody je ještě méně než ráno, pan doktor mi objasňuje celou situaci i na na čem se domluvil s neonatologama. V pokoji vše volám manželovi a začínám brečet. Strach a nejistota je teď mým denních chlebem a občas potřebuju vyventilovat všechny emoce ven. Odpoledne ještě přichází sestřička z dětského, která požaduje informace o našem nenarozeném miminku: jméno jak pro kluka, tak pro holčičku, bydliště, dosavadní průběh těhotenství a tak vůbec, vše si zapisuje a bez vysvětlení odchází….sedím jak opařená na posteli a přemýšlím, že se asi připravují na nastávající situaci. Večer dostávám opět kanylu a první dávku antibiotik, které mi budou dávat po dvanácti hodinách po dobu sedmy dnů.

Následující den začíná opět kapačkou a lékama (magnesium na tvrdnutí bříška a železo, protože ho mám nedostatek). Na vizitě mi pan doktor opět vysvětluje co se děje. Kapsa s plodovou vodou je extrémně malá a jakmile se vyprázdní, musí miminko ven, samozřejmě císařem. Musím sledovat pravidelnost pohybů a jakmile je neucítím, musím hned hlásit, je zde možnost, že přestane miminko “dýchat” a muselo by co nejrychleji ven. Doktorům naprosto důvěřuji a vím, že dělají maximum pro to, aby malou ve mě ještě nějaký čas udrželi, ale dle výrazů soudím, že už to berou den ode dne než na týdny. Ještě že ta kůže se alespoň lepší.

Následující dny děkuju opravdu za každé ráno, můj jednadvacátý den zde mám hroznou depku, pan doktor říká, ať to tady beru jako hotelový pobyt, tak se ho ptám, kde je v tomto hotelu wellness zóna, že už bych potřebovala nějaké zpestření 🙂 Obavy střídá smutek a stesk, snažím se nemyslet na to co bude. Myslím jen na hezké věci a představuji si, jak odtud budeme jednou odcházet s tím malým uzlíčkem v autosedačce a taťka si nás konečně odveze domů a vše už bude jenom hezký. Sobotu trávím s klukama a mamkou v zahradě kliniky. Večer jdu spát šťastná, že jsem ty své lásky zase po týdnu viděla. V noci se budím, odtéká mi větší množství vody s krví, volám sestřičku, která mě ujistí, že je to normální a že se nemusím ničeho bát, cítím pohyby i ozvy jsou v pořádku. Přes den mě chodí častěji kontrolovat a musím více ležet. Jsem z toho nesvá a nervózní, zároveň jsem vděčná za každé kopnutí té naší prdelky a neustále jí v duch přemlouvám, ať u maminky ještě vydrží. Ležím píšu post a jsem zvědavá, co nám přinese následující týden, tak nám prosím držte palce.

2 Replies to “Deníček u Apolináře 3.týden…”

  1. Zlato,
    Teď jsem to dočetla….no vy se snad narodíte ještě dřív než my 😱🙈
    Holky moje 😘 držte se a vydržte co nejdýl 😘👸

    1. No snad ne, děláme pro to maximum✌🏻😊

Napsat komentář