Deníček u Apolináře 8.týden….

Krásné mlhavé úterý,

v neděli jsem vám to nestihla sepsat, tak se usaďte a jdeme na to. Náš osmý týden u Apolináře začal opět super zprávou. V pondělí jsem si už pravidelně volala na JIP, aby mi sestřička řekla, že Madlenka si na JIPu dlouho nepoležela a převážejí jí na intramediální oddělení, jupííí. Ani jsem nečekala, že to bude takhle rychlý a jsem neskutečně vděčná, za to, jak krásně všechno zvládá. Večer  si volám na intramediál, kde mi je oznámeno, že malá už není v inkubátoru, ale leží už oblečená v malé postýlce, vapíček na podporu dýchání má stažený na minimum a je moc šikovná. Další den hovořím po telefonu s paní doktorkou, která mi vysvětluje, že teď malou čekají standardní testy, screening hlavičky a krevní odběry. Váží 1165g, pro převoz do Jihlavy ještě musí nabrat, děti sem převážejí po 32.týdnu s 1500g. Pomalu ale jistě se blížíme k cíli. Nemohu se dočkat středy, až za ní pojedu.

A je to tady, opět jdu těmi známými chodbami, tentokrát na druhou stranu nemocnice, našla bych to i poslepu. Konečně stojím před dveřmi na intramediál a najednou už stojím u malinké skleněné postýlky s malou sněhurkou uvnitř, leží si tam spokojeně a je tak krásná. Odsávám a ihned můžeme klokánkovat, nejkrásnější pocit, mít jí zase u sebe. Po poledni jsem si zaskočila na jídlo a koho jsem nepotkala, svou poslední spolubydlící z rizikového oddělení, chvilku jsme poklábosili a už jsem zase cupitala za malou. Zkoušeli jsme s paní laktační přikládat k prsu, tentokrát si dala malá načas, ale na konec si dala říct, pak už jsme spolu zase spokojeně leželi a klokánkovali. Odevzdala jsem zásoby mlíčka a nerada jsem se musela rozloučit. Na busák mi to trvá pár minut cesty metrem, skočila jsem si pro kafe, když mi přišlo oznámení o zpoždění autobusu. Čekám, když najednou přijíždí autobus, je to ale nějaké divné, jdu se zeptat pana řidiče, který mi oznámí, že ten můj bus už dávno odjel a z úplně jiného čísla nástupiště. Jdu se zeptat na informace, kde mi to velice milá paní potvrdí, poslední autobus do Jihlavy opravdu před pár minutami odjel se změnou nástupiště. Bohužel tuto informaci o změně už jsem do mailu nedostala 😀 Volám to manželovi s tím, že v Praze přespím a přijedu ráno, taťka je tak hodnej, že pro mě přijede. Čekám u postýlky té naší kočičky, když dorazí taťka, jde se na ní taky podívat. Podruhé se rozloučím a jedeme domů.

Čtvrtek, pátek je to rutina, Matýsek do školky, zavolat na intramediál, jak se má Madlen a co je nového. Holčička se má moc dobře, prospívá a den ode dne krásně přibývá na váze. Prát, vařit, žehlit, uklízet, pro Matyho do školky, na procházku, hrát si a tak pořád dokola. V sobotu ránu si vyslechnu poznámku o tom, ať si s sebou vezmu raději spacák 😀 a už zase stojím na busáku směr Praha. Nejhezčí oslava mého svátku je s mojí holčičkou, veškeré rutinní vyšetření dopadlo na jedničku, malá váží 1285g a je jí navýšeno mlíčko. Klokánkovali jsme, zkoušeli přikládat a nakonec si malou konečně chovám jako miminko, zabalenou v dečce a dudající pidi dudlík, jí držím, je to opravdu ten nejhezčí dárek, jaký jsem si kdy mohla dát 😀 Večer už zase jedu zpátky za Matýskem a představuji si, jak jednou ten náš společný chaos bude asi vypadat. Nemůžu se dočkat, až budeme všichni spolu.

Napsat komentář