Deníček u Apolináře 9.týden….

Krásné pondělí,

poslední týden začal jako vždy, malinká přibývá na váze a krásně prospívá, jediné co jí chybí k převozu je příbytek gramů a sundání hadiček na podporu dýchání, který se zatím nějak nedaří. Malá je ale ještě furt malinkatá a na všechno má ještě čas. Rutinní vyšetření jsou v pořádku.

Ve středu už jsem opět na cestě za tou naší bojovnicí, kde mi sestřička oznamuje váhu 1380g a délku 37,5cm, je to malý obřík 🙂 Jako každou návštěvu, zkoušíme pod dozorem laktační sestry přikládat k prsu. Malá se hnedka přisála a sála jako divá, až se sestřička divila, jak krásně jí to jde. Naše první úspěšné kojení. Pokaždé, když už chce sestřička malou odendat, aby se nepřepínala, se malá ještě víc přisaje 😀  Po úspěšném vysátí jsme mohli začít klokánkovat, nemůžu se na ní vynadívat, začíná se čím dál víc podobat tatínkovi. Odpoledne nastává loučení a cesta zpátky za Matýskem. Ten už si na tohle mamky cestování celkem zvykl a vždycky mi řekne, ať dám miminkovi pusinku a že jí má rád. Je to malej velkej brácha, který se těší až sestřičku konečně uvidí.

Následující den mi sestra po telefonu oznamuje dobrou zprávu, malá má 1435g a poprvé má za sebou úspěšnou návštěvu rehabilitační sestry, krásně cvičila a moc se jí to líbilo. Jsme tak moc šťastní, že je tak šikovná a zvládá ten svůj předčasný příchod na svět opravdu suprově. Další den už tak dobré zprávy nepřicházejí, telefon si od sestřičky přebírá paní doktorka, sděluje mi, že Madlenka má slabou šelest na srdíčku a během dne jí čeká vyšetření na kardiologii. Obeznámí mě s možnými příčinami a odpoledne mám zavolat. Začínám brečet, mám hrozný strach a i když to nesnáším, začínám googlovat všechny příčiny, které mi řekla paní doktorka. Všechno volám manželovi, který mě uklidňuje, že to určitě nic nebude. Celý den jsem nepoužitelná, chodím po domě jak hladový lev a nedokážu myslet na nic jiného než na ni, na holčičku, která mi od prvního dne dokazuje, jak moc statečná je. Odpoledne vyzvedávám Matýska ze školky a nedočkavě volám do nemocnice, kde mi oznamují, že malá má srdíčko v naprostém pořádku a veškeré příčiny, které si paní doktorka myslela, byly vyloučeny. Neskutečně se mi uleví. Malá bude mít ještě kardiologické vyšetření před propuštěním domů, ale srdce je v naprostém pořádku a to je nejdůležitější. Božínku jak mě se ulevilo.

V sobotu už frčíme s manželem směr Praha, nedočkaví a šťastní, že jí zase uvidíme. Taťka je ze své malé holčičky úplně hotovej 🙂 Klokánkujou spolu spokojeně přes tři hodiny, pak přebalíme, převlíkneme a už mi zase drancuje prso. Dnes jsme poprvé před kojením zvážili, je moc šikovná a zaslouženě jí sestřička píše do papíru odsátých pět mililitrů. Malý se od “mlíkárny” vůbec nechce, ale je ještě malinká a plné kojení by jí mohlo vysílit. Už tak je z takového výkonu chudinka zmordovaná a v postýlce ihned usíná. Zničená, ale spokojená. Jsme na ní tak moc pyšní, musíme se ale zase rozloučit. Už tohle vůbec nedávám, přestávám brečet až za Prahou s tím, že ujišťuji sama sebe, že už to nebude dlouho trvat a malá bude brzo doma. Tam na mě čeká nečekané překvapení. Jdeme si s manželem sednout “na jedno”, kde na mě za dveřmi místní hospůdky čeká tajná oslava mých posledních netřicátých narozenin a narození naší Madlenky. Brečím dojetím, co ten můj chlap s pomocí kamarádů připravil. Malá má opravdu ty nejlepší tety a strejdy, kteří jí zodpovědně oslavili a moc se těší až jí budou moci poprvé navštívit. Všem moc děkuju, jste moji blázni a za to vás mám ráda. Nejvíc děkuju manželovi, za to že ho mám, je to můj nejlepší přítel a i když mě někdy dohání k šílenství, neumím si život bez něj vůbec představit. Už se nemůžu dočkat, až ta malá pozná jak skvělýho tátu má a kolik lidí se tu na ní těší.

 

 

Napsat komentář