Deníček u Apolináře 10.týden….

Krásný den,

přijde mi to jako včera, když jsem začala psát Deníček u Apolináře a nejedou je tady desátý týden. Sice už tam neležím, ale kus mého srdce stále ano. Ten druhý kousek měl tento týden podzimní prázdniny, takže mi doma bylo hned veseleji. Madlenka začala týden rutinními vyšetřeními, které jsou v naprostém pořádku. Ve středu to byl měsíc od porodu, malá ten den měla konečně váhu 1560g, začali jsme se tedy s paní doktorkou domlouvat na možném převozu buď do Jihlavy nebo do Havlíčkova Brodu. Madlen má ještě vapíček na podporu dýchání, to by ale neměl být problém, zmíněné nemocnice totiž přijímají miminka i s tímto pomocníkem. Jediné co nám k převozu ještě chybí, je vyšetření očí, které Majdu čeká v úterý. Pokud bude vše o.k., tak ve středu může frčet. Jsem tak strašně šťastná a doufám, že už nám nic nezkříží cestu. Ten den byl vůbec suprovej, malá mě poprvé pokákošila a tak jsem jí mohla také poprvé sama vykoupat. Řvala u toho jak bengálský tygr, ale nakonec si svůj wellness moment s maminkou moc užila. Sami jsme spolu poprvé přikládali k prsu a malá krásně sála, sestřička říkala, že ta už chce evidentně domů 😀 Pak jsme si zaklokánkovali a znovu šup na prso, tentokrát za dozoru laktační sestřičky, která taky odvětila, že už jí opravdu ani nepotřebujeme, malá je opravdu šikulka.

Následující dny byli plné dinosaurů a hopkání kolem domácnosti, za pomocí toho našeho staršího raracha. V pátek byla Majda znovu odendána z dýchací podpory a šikulka tak vydržela celý den, na noc už byla opět na vapíčku, ale první trénink, úspěšně za námi.

V sobotu už jsem opět frčela směr Praha, tentokrát za doprovodu jedné babičky, která prďolku viděla pouze na krátkou dobu na ARU, takže těšením se jsme překypovali obě dvě. Madlenka nás přivítala úšklebkem a váhou 1690g. Bohužel s ní ten trénink bez vapíku malinko zamával, tak přikládáme na prso jen krátce. Pak už se snažíme klokánkovat, malá je ale neklidná a je vidět, že vyrábí veledílo do plínky, monitor tak neustále pípá. Nakonec se samozřejmě uvelebí a ležíme spolu přes tři hodinky. Mezitím se babička šla projít po okolí. Po jejím návratu, přebalíme, převlíkneme a prďolka už si zase hoví ve svým pelíšku. Zase se však pořád vrtí a sestřička jí musí zkoušet různě polohovat. Je to taková vrtilka, kterou už to ležení moc nebaví, říká sestřička. Cesta z Prahy se opět neobejde bez slz, doma mě pak vítá Matýsek se slovy, že taťka už spinká pšššt 😀 Jak já se těším, až budeme v tý naší posteli ležet všichni čtyři. Snad už to nebude tak dlouho trvat a svůj nejlepší narozeninový dárek si konečně poneseme domů.

4 Replies to “Deníček u Apolináře 10.týden….”

  1. Obdivuji tu silu jakou mate,byla jsem u Apolinare jen 14 dnu,ale byla to pro me cela věcnost. Preji at jste brzy doma

    1. Moc děkuji, já jsem taky měla co dělat, abych se tam takovou dobu nezbláznila, ale co bychom pro ty naše miláčky nevydrželi 😉

  2. Videla jsem Vas na rizikovem,tak to ctu od zacatku. Jej tak dal

Napsat komentář